Jaká byla vaše první zkušenost v hudebním oboru a jak jste se k ní dostala?

Začínala jsem jako hráčka na bicí ve skupině Breakfast Club. Měli jsme koncert v newyorském baru CGBG. Tu práci jsem dostala, protože přítel ve skupině zpíval a taky tam hrál na kytaru. Bubeník onemocněl a bylo to. Vzhledem k tomu, že jsem tou dobou už několik měsíců na bicí cvičila potají doma, jsem to místo dostala okamžitě.

Jak jste se prosadila a co to s vámi provedlo?

První velký zlom nastal, když jsem nahrála demo a dala hop dýdžejovi Marku Koninovi v Danceterii. On je předal Michaelu Rosenblattovi, manažerovi společnosti Sire Records, ten je dal zase Seymouru Steinovi, řediteli společnosti. A tak jsem u nich podepsala smlouvu.

Co vás motivuje každý den k vaši práci?

Vynalézaví a podnikaví kolegové, a také vědomí, že mé nadání je dar od Boha. Nevlastním ho jen ho zprostředkovávám.

Jaké vlastnosti vám nejvíc dopomohly k úspěchu?

Disciplína a zaměřenost na cíl.

Pevná vůle.

Vděčnost.

Jaké ponaučení jste si z vaší práce odnesla?

Odnesla jsem si, že všechno na světě je jen pomíjivá iluze a že život je protikladem toho, co si myslíme, že je. Jediná cesta, jak v životě jít spokojeně dál, je dávat druhým.

Která alba vás v životě oslovila?

Nemám žádné oblíbené album.

Zkuste uvést pár rad pro ty kteří se chtějí prosadit v hudebním průmyslu.

Jediní trvalá věc je duše, takže právě na ní bychom měli nejvíce pracovat. Ostatní věci jsou pomíjivé.

Až člověk z tohohle světa odejde, nebude ani trochu záležet na tom, o to, kolik lásky tu za sebou zanechává. Zkratky nikam nevedou. Všechno, co se vám děje, je požehnání. Nemá cenu chtít všechno, a nic nemá smysl, nemáte-li se o to s kým podělit.

otázky kladl: Guy Oseary vice v knize “Hudební svět pod Lupou”